Knihu kúpite v
1 e-shope
od
10,01 €
Osudy rodu Neyhauserů, tak barvitě popsané v románu
Co mi báby povídaly, se dočkaly dalšího
pokračování. V prvním díle bába Anna a mnoho dalších postav knihy
zahynulo, když Netolice zmasakrovalo císařské vojsko. Na pozadí
všeobecného zmaru se ale život hlásí o svá práva a přeživší
pohřbívají mrtvé, zastřešují ruiny domů a snaží se přečkat zimu...
Časovým skokem nás nová kniha posouvá o několik let dál. Celá
Evropa se zmítá v osidlech třicetileté války. Ta se nevyhýbá ani
Netolicím. Městem procházejí jednotky císařské armády, v lesích se
schovávají zběhové a Netolice neuniknou ani nájezdu Švédů.
Neyhauserové nejsou šlechtici. Jsou to sedláci, řezníci,
obchodníci, porybní. Lidé bez zvláštních privilegií. S nimi
poznáváme odvrácenou tvář války. Rabování žoldnéřů, kteří si berou
bez ptaní, manévry vojsk na čerstvě osetých polích, znásilňování.
Je třeba být neustále bdělý a když se blíží nebezpečí, popadnout
děti a dobytek a utíkat do lesů. Vymýšlet skrýše, aby zůstalo
uchráněno alespoň to málo, co ještě zůstalo. Ale přes to všechno se
pořád rodí a vyrůstají děti, činorodí lidé pracují a zvelebují
svoje domovy a snaží se i v tak nelehké době uchovat důstojnost a
kvalitu života. Takovými lidmi jsou i hlavní postavy knihy, sedlák
a primas Netolic Jan Neyhauser, jeho žena Růžena se sestrou
Albínou, jejich děti i Eva ze Smědče. Nadějeplné i pro nás v dnešní
době je, že láska si vždy najde svoji cestu. Autorka, bytostně
sžitá s Netolicemi, kde jako malá vyrůstala v prastarém
Neyhauserovském domě, se do něj po letech prožitých v daleké Kanadě
ráda vrací. Postupně ho zvelebuje a v jeho zdech se může plně
věnovat studiu uplynulých časů. V současnosti píše další knihu,
mapující ještě dávnější osudy rodu Neyhauserů, a já doufám, že se
jí brzy dočkáme.