Dvě tváře - Soukromý život osvětimských vrahů
Knihu kúpite v
2 e-shopoch
od
18,75 €
Panta Rhei
18,75 €
Skladom
(odoslanie ihneď)
Knihyprekazdeho.sk
18,75 €
Skladom
(dodanie do 3 dní)
Krátky popis
Ten jejich teplý, vypucovaný dům představuje neskutečný kontrast k
místu, v němž pobývám, v němž nadále spávám. Nelze uvěřit, že naše
světy dělí sotva několik metrů přehrazených ostnatým drátem. Nemůžu
osudu odpustit, že mě poslal na špatnou stranu. Koneckonců nedokážu
pochopit tolik věcí. Už jenom to, že ten její manžel, mimořádně
brutální esesman, který se vrací domů v botách potřísněných lidskou
krví, si hraje s dětmi a objímá svou ženu… Nejhorší věc, kterou
musím dělat, je čištění jeho vysokých bot. Umazané od bláta jsou
vždy cítit smrtí, zůstávají na nich její stopy, že jsou také jeho
zbraní. Před očima mi vyvstává, jak jimi kope mé spoluvězeňkyně,
viděla jsem to přece už tolikrát. Jeho zlost a kopance zabily
nejednu z nás. A já teď pečlivě krémuji a leštím ta odporná
bagančata. Nořím do nich ruku a přidržuji je mezi koleny. Mám chuť
zvracet. Odér krému se mísí s pachem kůže a já si uvědomuji, že
jestli se mi to peklo podaří přežít, už nikdy, opravdu nikdy nebudu
čistit boty. Ann, esesmanova žena, která se právě přistěhovala do
Osvětimi, se v novém domově zpočátku necítí dobře. Je vyděšená,
protože ještě nikdy svého milovaného Hanse neviděla tak unaveného.
Nabývá přesvědčení, že jeho práce musí být skutečně těžká a
vyčerpávající, protože její muž je podrážděný. Nejvíc ji trápí to,
že jí nechce říci, co přesně dělá, což v ní vyvolává ještě větší
neklid. Ann nepochybuje o tom, že neustálý kontakt s těmi zločinci
v pruhovaných pyžamech se negativně odráží na jeho zdraví. Po
úmorné práci v osvětimském táboře se esesmani vraceli do svých
domovů, přímo do náručí svých žen a dětí. Nedaleko za táborovými
dráty pěstovali růže nebo chovali králíky, v zahradách radostně
poštěkávali psi. O jejich pohodlí se starali vězni a místní
civilisté, kteří pro ně museli pracovat. Esesmani pili v místní
kantýně, chodili do veřejného domu, jezdili na výlety a
zamilovávali se do děvčat z okolí. Některým se život v Osvětimi tak
zalíbil, že jej nechtěli opustit. A někteří se tam vraceli dokonce
i po válce.