Eichmann před Jeruzalémem
Knihu kúpite v
1 e-shope
od
28,63 €
Knihyprekazdeho.sk
28,63 €
Skladom
(dodanie do 3 dní)
Krátky popis
Významná německá historička Bettina Stangnethová na základě nově
objevených, po desetiletí nepřístupných dokumentů rekonstruuje
život a „dílo“ Adolfa Eichmanna, jednoho z největších zločinců
dvacátého století, jenž měl ve státním aparátu Třetí říše na
starosti „logistiku“ holokaustu, tedy koordinaci transportů Židů do
ghett a vyhlazovacích táborů, a zároveň definitivně vyvrací mýtus o
Eichmannovi coby úředníkovi průměrného intelektu, který především
plnil příkazy shora a jakožto pouhé „kolečko v soukolí nacistické
totalitní mašinerie“ poslušně a svědomitě vykonával svěřené úkoly.
Eichmann byl sice (spolu)zodpovědný za smrt milionů lidí, ale ke
svým obětem údajně ani nepociťoval žádnou zášť: on jen dělal svou
práci. Tomuto mýtu, jak známo, vdechla život německá myslitelka
Hannah Arendtová ve své slavné knize Eichmann v Jeruzalémě s
podtitulem Zpráva o banalitě zla – knize, kterou napsala pod dojmem
procesu s Eichmannem, konajícího se roku 1961 v Jeruzalémě, a která
zásadně ovlivnila myšlení několika generací intelektuálů a
akademiků. Jak ovšem přesvědčivě dokládá Bettina Stangnethová, tezi
o „banalitě zla“, která je sama o sobě velmi cenná a pro pochopení
podstaty totalitarismu dodnes nesmírně podnětná, na případ Adolfa
Eichmanna aplikovat nelze. Hannah Arendtová se v Eichmannovi
zmýlila, a to hned ze dvou důvodů: jednak proto, že se nechala
ošálit „úřednickou“ maskou, kterou si tento válečný zločinec ve
snaze o záchranu života při soudním procesu v Jeruzalémě nasadil,
jednak proto, že neměla přístup k informacím a dokumentům
vztahujícím se k Eichmannově životu v poválečném období, které se
na veřejnost dostaly až o mnoho let později. Kniha Eichmann před
Jeruzalémem tento zkreslený obraz Eichmanna zásadně přehodnocuje,
přičemž jedním (nikoli však jediným) z jejích klíčových zdrojů jsou
záznamy mnohahodinových rozhovorů z roku 1957, které s Eichmannem,
tehdy již čtvrtým rokem žijícím poklidným životem na předměstí
Buenos Aires pod jménem Ricardo Klement, vedl nizozemský novinář a
bývalý člen Waffen SS Willem Sassen. Z nahrávek rozhovorů, které,
jak si Eichmann vymínil, neměly za jeho života proniknout na
veřejnost a které se po několik desítek let skrývaly v německém
spolkovém archivu v Koblenzi, vysvítá docela jiný obraz „inženýra
holokaustu“ než ten, který vnímala Hannah Arendtová při soudním
procesu v roce 1961: Eichmann není pouhý byrokrat a ambiciózní
kariérista plnící rozkazy, nýbrž také horlivý, zapálený, „fanatický
bojovník za svobodu své krve“ a vášnivý antisemita, posedlý záští
vůči Židům, který když bilancuje výsledky své práce, vyjadřuje
zklamání, že se nepodařilo zlikvidovat všechny evropské Židy, a k
tomu dodává: „A teď vám chci říci … toto: Ničeho nelituju! Rozhodně
se neskloním! … bylo by příliš snadné … vyjádřit hlubokou lítost …
Říkám vám, kamaráde Sassene, já to udělat nemůžu. Nemůžu to udělat
proto, že na to nejsem připraven, že moje vnitřní já se zdráhá
říct, že jsme něco udělali špatně.“ Kniha Eichmann před Jeruzalémem
nabízí nejucelenější a nejdetailnější obraz života Adolfa
Eichmanna, jaký byl dosud vytvořen, a zároveň přináší nové poznatky
o životě nacistů v období po druhé světové válce působících v exilu
nebo v samotném Německu.