Malý princ

První české vydání v původní úpravě, v souladu s přáním a uměleckým záměrem autora Nové vydání jedné z nejoblíbenějších knih 20. století je prvním a doposud také jediným českým vydáním, které co možná nejpřesněji a nejvěrněji odráží prvotní podobu, v jaké Exupéryho dílo spatřilo světlo světa za auto­rova života. Vychází z prvního, newyorského vy­dání z roku 1943, jež představuje jediné zpracování, které vzniklo v součinnosti s auto­rem, které autor odsouhlasil a jež je plně v souladu s jeho přáním, celkovou grafickou a vizuální představou a uměleckým záměrem. Českému čtenáři se tak Malý princ poprvé dostá­vá do rukou ve své původní úpravě, která mu umožní, aby v díle odkrýval nové význa­my, které mu dosud zůstávaly utajeny. Požadav­ku věrnosti pů­vod­ní autorově ideji a smys­lu díla vychází vstříc i nový překlad. Námětem Exupéryho krátkého, zdánlivě prostého a přitom hlubokého textu je setkání s tajemnou postavou malého prince, který se znenadání zjeví letci havarovanému upro­střed pouště. Ušlechtilé „dítě“, které letci-vypravěči zprvu klade jakoby dětinské otázky, jež ho vyrušují od seriózních záležitostí, se brzy pro­mě­ňuje v jeho průvodce po krajině citu a sou­citu, zodpovědnosti a lásky. Exu­péryho novela tak průzračným jazykem zachycuje úsilí o návrat k tomu nejpodstatnějšímu v našem životě. A jako by toto nejpodstatnější nebylo možné zpětně nalézt jinde než ve světě dětství, obrací se autor k dětem. Je to ale mož­ná dítě v každém z nás, které oslovuje a k ně­muž promlouvá ve scénách, jež bychom se pro jejich nesmlouvavost někdy i mohli bát předložit svým skutečným dětem – tak jako v té, kdy se malý princ, aby věrně dostál citu a zodpovědnosti ke své květině, s vypra­vě­čem, nyní už svým přítelem, navždy loučí. Nejsme to tedy spíš my dospělí, koho Exupéryho text upomíná, abychom, pro své děti i pro nás samé, to podstatné v sobě znovu nalezli a oži­vili?