Situace poezie

Kniha Situace poezie obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové: veseji Smysl ajeho absence vpoezii se věnuje otázce, co je básnický smysl ajakým způsobem je do něj integrován smysl logický (J. Maritain se otento text bude opírat vpasážích věnovaných básnickému alogickému smyslu vknize Tvůrčí intuice vumění apoezii, 1953), esej Magie, poezie amystika se, jak sám název napovídá, týká vztahu poezie amagie, ale je také příspěvkem do dobové diskuse ovztahu poezie amystiky. Dvě eseje od Jacquesa Maritaina – Poetické poznání aZkušenost básníka – načrtávají definici krásných umění jako vztahu umění apoezie, přičemž umění je chápáno jako jakési „tělo“ uměleckého díla apoezie jako jeho „duše“. Zásadním pro utváření této teorie byl přínos Jeana Cocteaua, který mezi lety 1923–1928 sMaritainem úzce spolupracoval (plodem spolupráce je Cocteauův Dopis Jacquesovi Maritainovi aMaritainova Odpověď Jeanu Cocteauovi). Poetická zkušenost či poetický smysl je základem umělecké tvorby, podle Maritaina jde ozvláštní druh poznání, jehož cílem není poznat, ale tvořit. Toto poznání nelze vyjádřit videjích asoudech, je to spíš zkušenost než poznání – zkušenost věcí vnás anás vnich, ato zkušenost tvůrčí, protože se chce vyjádřit aje vyjádřitelná jen vdíle. Toto poznání nepředchází tvůrčí činnost ani není jejím předpokladem, ale je hluboce vní, soupodstatné spohybem kdílu. Maritainova definice díla na základě básnického smyslu, intuice či inspirace, která se probouzí vkontaktu subjektivity umělce svěcmi, je dostatečně volná, pružná, aby se dala aplikovat na všechny oblasti umění, jak dokládá pozdější rozpracování této teorie vTvůrčí intuici vumění apoezii. (Klára Jirsová)